Agility kemp Větřkovice

V neděli 5.8. jsme s Luckou, Engie, Terkou, Nexie a mými rodiči vyrazili na agility kemp ve Větřkovicích. Jeli jsme dvěmi auty, protože jsme si sebou brali navíc tři naše tunely, aby se mohl učit nejen Dráča, ale i Nexie. Jak již agiliťáci vědí, pro štěnda jsou nejlepší právě tunely, kdy se učí číst tělo pánička. Terku s Nexie a tunely jsme vyhodili přímo v kempu a my s Luckou a Engie frčeli na naši chatu do Vítkova Podhradí. Musím říct, že to byl ten nejlepší nápad. Psiska si přes poledne v tom klidu a stínu pořádně odpočinuli a vyřádili v čisté řece Moravici. Měla jsem celkem strach, když jsem viděla raky na dně Moravice, ale žádný konflikt rak x Dráča nebo Engie se nestal :). 

K výcviku. Pondělí ráno bylo poznávací, co kdo umí. Již před táborem jsem Janču Fuksovou, u které jsme trénovali, informovala co Dráča dělá a taky jak jej zavalila puberta :). 

Musím podotknout, že jsem si udělala nepřátele hned první den a to tak, že jsem je honila ve stavění parkuru. Miluju, když nechají Janču stavět parkur a oni jen čumí. Tož to víte, se svými zkušenostmi trénování, tohle přímo nesnáším, ubírá to čas tréninku (a že ho bylo málo) a navíc to nevypadá dobře, když se starší člověk ohýbá, tahá držáky na tunely a tunely. Nechápu, lidi vzpamatujte se!!! Insturktor je tam proto, aby Vás něco naučil a ne aby stavěl parkury a na výuku nezbyl čas!!!

To co Dráča předváděl v pondělí a v úterý mi nikdo neuvěří a brada padala i mě!!! Zde jsme dostali obrovskou pochvalu, jak je Dráča na svůj věk perfektní... V pauze jsme v úterý Janči ukázali sbíhané zóny na kladině... byly 100%. Janča nevěřila svým očím s jakou lehkostí je dělal. Od středy jsme začali dělat obtížnější věci a i přesto jsme je na druhý pokus většinou zvládli a to jen díky mým chybám v pohybech těla. Navíc co se samozřejmě nestalo.... Dráča dospěl :( a jeho velká kamarádka Nexie hárala. No a aby to nebylo málo, tak se rozhárala i Engie. Musím říct, že slova Klárky se vyplnily. Dokud se něco dělo a Dráča byl zaměstnán, tak ho nějaká háravka nezajímala. Jo ale, když se mu nikdo nevěnoval, tak byl rychlý jako sračka :). No bude to asi hodně dobrý krycí pes:). No pro představu: večeře s přítomností Nexie byly za házení klacků a snídaně s Engie byly za házení balónků. To jsme věděli, že se opravdu najíme. Horší byly společné noci na chatě s Engie. Dráča spal se mnou v ložnicce chaty oddělen pouhou přepážkou s přenosného radiátoru od Engie s Luckou v obýváku. Jelikož ale Engie nespala a snažila se ukázat Dráčovi jak se dostat přes radiátor, nebo vybírala odpaďák, tak nakonec skončila v přepravce a my se konečně všichni vyspali. Fenky jsou takový "mrchy" :D, ještě, že mám zase psa. Vždycky jsem si myslela, že fenky vyhledává pes, ale po této zkušenosti, kdy jak Engie tak Nexie ty psi v aktuálce opravdu lákaly, jsem jiného názoru - chudák pes ;), kolik toho musel přetrpět, když se mu nastavuji a on na povel pánička nesmí :). Z hlediska háravek to byl náročný kemp, ale jsem ráda, že to Dráča bere zodpovědně a když nesmí, tak nesmí, když se cvičí, tak se cvičí a doufám, že to bude brát i nadále takto s přehledem. 

No nic vrátím se zpět k výcviku. Janča nám s Dráčou od středy vymýšlela i obtížnější sekvence a vždy jsme jeli rádoby horší variantu na vedení jako první pokus a pak tu jednoduchší jako druhý pokus. A hlavně jsme se učili zvládat rychlost. Ve čtvrtek jsme se připojili na jeden běh k závodníkům. Musím říct, že technický out na levou stranu problém není - jsem levák, ale na pravou stranu je pro mě fakt těžký. Jo nevím čím to je, ale Dráča taky preferuje levou stranu (jsme fakt na sebe správňácky zbyli). Když jsem si prohlížela parkur a řešila sladění pohybu rukou a těla, bylo to pro mě nepochopitelné a někteří z naší skupinky měli blbé kecy, ale pak jsem to s Dráčou udělala na první pokus a Janča radostí křičela: "Dívali jste se??? Tomu psovi je 8 měs. a vživotě tohle neviděl!!! A jak krásně čte tělo!" Ono zkusit si to na nečisto, říct, že je to jednoduché a pak přijít se psem a neudělat to, jen proto, že machrují jak to chápou a jak já to nemůžu pochopit.... I s takovými jsme se setkali. V pátek měli závodníci lehčí trasy, aby si pejsci odpočinuli před sobotními závody, a tak se nám Janča mohla opět věnovat a vrhli jsme se na techniku vedení. V sobotu se konaly táborové hry. Soutěžili všichni dohromady, štěňata, S,M,L. S Dráčou jsme přes obtížnost stahovaček skončili na krásném 3. místě.  

I přes pondělní neshody ve stavění parkuru a pomluv na úkor Dráči a mě od ostatních, byl nakonec perfektní a dostalo se nám uznání mého oprávněného nadávání na pomoc Janči. Vyklubali se z nich fajn lidi a myslím si, že jsme si to kecání a drbání ohledně psí tématiky všichni užili. O zpříjemnění večerů se starala Terka s Nexie a to nejen učením angličtiny :). 

Neděle byla odpočinková. Dráča usnul v sobotu v 19 hod. a vstával v neděli v 9:30 :). Nejdelší spánek na světě. A celý den polehával s Berryskem a Montikem na schodech a hlídali domeček.

Druhý týden tábora začal stejně. Opět si všichni mysleli, že Janča postaví parkur. A tak jsem se do nich zase pustila. Jo jsem taková fúrie :D. Tentokrát jsme již taková parta nebyli, protože trénink probíhal ve třech skupinách a ne s moc příjemnými lidmi, v tomto týdnu se k nám nečekaně přidala i Lenka s howavartí slečnou Mayou z Páralovy Zahrady. Od pondělí jsme se s Dráčou vrhli na technické pasáže a neslyšela jsem z lavičky nic jiného než opět pomluvy. To už jsem nevydržela a řekla jim, že s psy do S nemůžou hodnotit borderku. Pokud necvičí s velkým psem, ať si své řeči nechají na jindy. Janča se nám věnovala na plný úvazek a je to znát na pokroku. Dráča si mě začal hlídat, zmenšil oblouky i odstup ode mě. Záda se vyplatily. Začali jsme běhat překážky za slalomem nebo za tunely, tak aby musel Dráča umět hledat vše co mu řeknu. Když měl dráča překonat latkáč skočku a tunel oddalující se od slalomu, za který jsem nemohla, tak jsem si říkala, že nás Janča trochu přeceňuje, hlavně s tou skočkou, na kterou ten latkáč opravdu nemířil. Všechny tyto překážky byly 3-5 m od toho slalomu :(. Dráča se do toho zase vrhnul pohlavě a opět to neskutečně vystřihnul. A takových bylo spousta. V pátek jsme měli zase samé točení a stahování, out a křížení - opět s přehledem, teda až po tom, co jsem to pochopila já ;). 

Nebojte, nebylo to bez trápení. Právě, že obdivuji jak je Dráča ve svém věku trpělivý k mým chybám. Taky jsme při opravách sekvencí ztráceli kontakt. Byla a bude to dřina dřina a dřina, ale stojí to za to!

Ovšem tento úspěch a to jak nám to s Dráčou jde má kořeny již v loňském ročníku větřkovického tábora, kde jsem byla s Berrym. Jelikož mi tam Janča řekla, že Berry má špatné přední nožky, přestala jsem cvičit a jen se koukala po boku Janči a poslouchala. Rok se s rokem sešel a Janča vyslovila neuvěřitelnou pochvalu: "Profíci papají!!! Loni koukala, letos těží a běhá!!!" Někteří ani nevěřili, že nemám výkonostní průkaz a ani jiného psa :D. Samožřejmě, že nejvíce chvály šlo na Dráčové umění a pak až mou práci s ním. Kdybych řekla, že Dráču nechci, tak vím kam by šel.... k Janči :D. Prý žádné předkupní právo naší chovatelky Katky nebude :).

Fotečky zase dodám později, videjko je miniaturní, resp. žádné. Byly pro mě důležitější věci na práci než točit, aby točil někdo mě. Buď jsme s Dráčou trénovali totální nezájem k psům na parkuru, nebo jsem byla poslouchat rady Janči našim členkám. Byly to náročné dny.

Proto jsem ocenila Janču velkým DÍKY s puketem růží. Odměnou mě byly slzy v očích a umění, které si odvážíme.

Vím, že spoustu věcí a pochval, které jste si přečetly mi ani neuvěříte, ale to jen proto, že jste tam s námi nebyli a neviděli naživo. Nebojte, tuto chválu Vám příští rok určitě ukážeme na oficiálních závodech :) .....

Těšte se ;)

Váš nestandartně zbarvený drsnosrstý vořech Dráča :D