Další agilitní víkend

 

 

Za námi je další agilitní víkend. Pilně trénujeme alespoň na intenzivkách, když už nám ten sníh nepřeje. Vše to začalov s sobotu v poledne krutým sněžením a mlhou, kdy jsme se s Terkou a Nexie probíjeli neodhrnutou dálnici směr Horka za Kristou. Po příjezdu jsme vybalili auto a našli naprosto opuštěnou koňskou halu. Pro náš úžas jestli jsme na správném místě, jsme se rozhodli jít zkontrolovat osazení do nedaleké restaurace. A ejhle našli. Po chvilce jsem se odebraly na prohlídku. Jakmile jsem ji viděla, věděla jsem. Měli jsme stejnou trať jako v Ratenicích. S Dráčou jsme si to zkušebně dali znovu, ale kvůli jiným vzdálenostem nám to nevycházelo :) a bojovali jsme statečně dokonce až 6x :). V takových situacích svého psa vážně lituji. Potrénovali jsme si zóny a přešli na další sekvenci, kterou jsme s Dráčou zvládli na potřetí :). Poté už jsme dostali narychlo vymyšlený parkur. Ve slalomu začínáme opravdu zrychlovat. Ještěže jsem tentokrát s sebou měla můj agility dort, abych Kristě obalila nervy nejen kvůli mě, ale i kvůli Terce :). DOufám že se za pár let na tyto videjka podíváme a řekneme si, jaké to byly krásně zábavné a úsměvné začátky. 

Videjko Když se borderky nudí v autě :)

www.youtube.com/watch?v=_zusv9H9dPQ&feature=youtu.be

Videjko Terky s Nexie

www.youtube.com/watch?v=YnHIp9of3QY&feature=youtu.be

Videjko Dráčka se mnou

www.youtube.com/watch?v=OmCg6zHSXX4&feature=youtu.be

 

V neděli jsem vyrazila ještě na intenzivku k Nikol. A z toho plyne mé ponaučení? Číst propozice :). Vyjela jsem automaticky na půl devátou. A k mému úžasu začínala intenzivka až na 10 hod. :). Vzala jsem to s humorem a alespoň jsem stihla vklidu posnídat, napít se teplého čajíčku a konečně jsem nepřijela pozdě :). Postavili jsme parkur, u kterého jsem opět žasla, co tam budeme dělat :). No první kolo mě Drak celkem naštval, ale je puberťák tělem i duší a mě nezbývá nic jiného než si trvat na svém a vydržet.... Doufám, že nepříjdu o všechny mé vlasy :). V druhém a třetím kole ale zářil. Zvládli jsme fakt těžký parkur a já jsem na něj hrdá. Nechápu, ale u Nikol se nám fakt daří. Sice jsem na vážkách jak zvládneme jedničkové parkury, ale těžší jsou pro Dráču i mě lepší, protože nenabere takovou extra rychlost a více mě vnímá. Jen mě mrzí, že tady hážu tolik chvály a já nemám ani kousíček videa. Nezbývá mi než Vás nechat napnuté, jak jsme daleko :)