Deju Vu

Tak jak rychle jsme se konečně mohli začít věnovat pořádným tréninkům nejen agilit, ale i ostatních sportů, tak rychle jsme opět skončili. Vše začalo nezastavováním na zónách při závodních bězích, ale pak už je raději odskočil, než aby musel brzdit. Poslední závod byl v Přerově, kde mě utvrdil v tušení, že něco není v pořádku.

Rozhodli jsme se to řešit, obvolali několik veterinářů a začali se poptávat, jestli se mohlo něco stát s ramenem. Na klinice v Bohumíně MVDr. Novák objevil problém v lokti. S nevěřícím výrazem jsem si zase vše nechala vysvětlit s tím, že si výsledek mohu zkonzultovat i s někým jiným. Jelikož se mi nechtělo věřit, že když má Dráča oficiálně lokty nulové, že by se to za těch 11 měs. mohlo tak zkazit. Vyrazila jsem ještě do Zlína k MVDr. Jahodovi, který po ortopedickém vyšetření bez rtg prohlásil, že by to mohlo být rameno. Nezbývalo nic jiného než se vydat dál. Tentokrát se nám zase podařilo odchytit i Prof. Nečase, který nás vzal velice rychle kvůli jeho zahraničním cestám, udělal veškerá vyšetření a potvrdil slova MVDr. Nováka. Jelikož už byl v narkóze, nechala jsem jej zoperovat. 

Noční můra se opakuje a my zažíváme Deja vu :(

Právě nám uběhl měsíc od operace a Dráča neumí nic jiného než štěkat. Opět máme klidový režim a klikáme triky pro dogdancing, zlepšujeme všechny heel pozice, pivoty… prostě všechno co budeme potřebovat a zároveň abychom zaměstnali hlavu. Teploty nám přejí ke koupání místo pětiminutového venčení, doma bazén jinak na Slezské Hartě, jen abychom byli schopni udržet svaly a aby s opětovným nabráním nebyl problém. 

Zajímalo by mě, co všechno ještě dokáže vydržet. Dráča si ten svůj vybojovaný život umí zpříjemňovat každou maličkostí. Neuvěřitelná povaha "tvrďáka" a dokonalost sama.