Honba za pokladem dokonána!!!

Po dlouhém přemlouvání Lucky s Engie, aby se vydaly na oficiální agility kariéru, nabraly věci pořádný spád. Po složení zkoušky LA1 na V v Ostravě-Třebovicích 15.4.2012 jsme se dozvěděli od Pavly Wlochovské, že když přidáme ještě dvě, může Lucka s Engie vyrazit na kvalifikačky na Mistrovství Evropy Juniorů v Praze 5.-6.5 2012. Lucka se rozhodla, jdeme do toho. Dva víkendy a jeden státní svátek nás dělil od postupu na kvalifikaci. Hned další víkend jsme vyrazili do Zlechova a do Brna. Tam se nám podařily udělat zkoušky pouze na VD, což neodpovídalo požadavkům kvalifikace. Maraton pokračoval dál a to rovnou v Bratislavě, kde jsme doplnili nejen potřebnou zkoušku LA1 na V ale i další zkoušku VD. Jenže co teď, poslat platbu na kvalifikaci nebo ne??? Dokážou v poslední závod konaný ve Zlíně udělat námi tak potřebnou zkoušku??? Zaplatíme! A tento tah se opravdu osvědčil. Lucka s Engie složily ve Zlíně vše co jsme potřebovaly. Tento třítýdenní maraton a opravdová honba za zkouškami, abychom se mohli kvalifikace zúčastnit, mi osobně dala hodně. Hlavně z pohledu "nezkušeného trénéra agilit", který to dělá jen pro radost práci se psi. V našem kynologickém klubu jsem si splnila sen. Nakoupila překážky a začla si trénovat. Netrvalo dlouho a přibylo mi tolik dětí, kteří měli o agility zájem. Na začátku jsem je upozornila, že se učím stejně jako ony a to nejen s youtube.com, jejich chyb, ale mou největší učitelkou, kterou budu opěvovat i nadále byla Jana Fuksová, která nám s Luckou postavila takové základy agilit, že z nich čerpám dodnes. A když tak chodím s Luckou po tom parkuru, tak někdy nevěřícně koukám, co jsou lidé schopni vymyslet, ale bohužel je to jejich věc a moji taktiku výcviku prozrazovat nebudu. Nicméně vraťme se k Lucce s Engie. Za 17 dní stihly udělat postup do LA2. A není to jen o mě, jako rádci, ale o jejich píli. Na to, že jsem loňský rok strávila převážně v zahraničí a konzultace probíhaly přes internet, posílané videa a skype, dokázaly neuvěřitelně moc. Jo byly i špatné chvilky bez cíle a motivace, ale doufám, že Lucka pochopila, že když se chce, všechno jde a že nezáleží na tom, co jí říkají ostatní, ale jak si věří ona sama a jak věří své Engie. Doufám, že tyto obtížné časy jsou za námi a my budeme moci pilovat to, co ještě není 100%-ní. Před Prahou jsem koukala na videa z loňských ročníků mistrovství juniorů a zahraniční jednoduché parkury mě překvapily, opravdu odpovídající dětem a juniorům, podle mého názoru. Když jsme přijeli a viděli, že rychlí psi budou mít opět problémy, má nálada poklesla. Nicméně jsme opět bojovali jako lvi. Nejvíc mě mrzí, že stačí jedna malinká chybka a jste DISK i když zbytek parkuru šly holky naprosto čistě. Je fakt, že Engie, jako nejmladší pes (20měs.) má vše ještě před sebou a poráželi ji týmy, které běhají několik let s vyběhanými psi. Nicméně jsem si naivně myslela, že výběr na mistrovství probíhá jinak. Asi bych utrhla více bodů s Berrym než Lucka s Engie a to jen proto, že Berrysek se řadí mezi pomalé psi a můžu ho kdekoliv navést rukou, nemusím používat žádnou vysílačku atd. No nic jsem poučená. Nicméně jsem na ty moje holky opravdu hrdá!!! Přes ten neuvěřitelný maratón odběhnutých závodů, aby se mohli zúčastnit kvalifikace se Engie opět snažila seč jí síly stačily. Ostudu opravdu neudělaly. Engie pracuje vždy i když je unavená, nezajímá ji nic jiného než parkur a povely Lucky. Nestane se, že by se jen procházela, nebo rozhlížela nebo dokonce utekla z parkuru. Od této psychické únavy z agility jsme se jí snažili vždy rozptylovat a to hlavně koupáním, aportováním míčků a frisbíčkem, které nadevše miluje a hlavně učí to milovat i Draka, který ji neúnavně doprovází. Vždycky si vyzkoušíme točení kolem bočnic a takové ty začátky na skočkách bokem. V neděli nám pořadatelé propůjčili i tunel a hned se trénovalo lépe. S Drakem jsme využívali rozskákavání některých dětí a juniorů, abychom se poblíž zase přetahovali a taky jsem se s nimi pěkně podělila o skočky, kdy Drak pracoval vyloženě jen se mnou a další pejsek těsně vedle něj na další skočce mu vůbec nevadil. Škoda, že slušnost některých lidí je ta tam, ale dík těm, kteří mi takhle pomáhají socializovat štěně. 

V Praze jsme poznali spoustu nových lidí, získali nové cenné zkušenosti a motivaci pro další trénink a pilování dalších vychytávek pro Lucku s Engie. Teď ji ale necháme odpočinout a konečně se na chvíli vymění role. Příští týden nás s Drakem budou doprovázet holky. Samozřejmě, že si tréninkově proběhnou trať, aby nezapomněly co agility jsou :D. Jelikož se celou dobu běhu na parkuru Mirka nedívá, Radko natáčí a já držím odměnu a dívám se na chyby, které Lucka s Engie mohou udělat, není další člověk, který by nafotil více fotek, tak tu trochu co mám přidám do sestříhaných videí v průběhu několika dní.

 

Zase velké DÍKY, takovou reprezentaci klubu jsem si mohla jen přát. Vím, že jste neuspěly v kvalifikaci, ale pamatujte, že jste vítězové!!! A stále máte šanci to dotáhnout dál než......

V Praze jsme taky potkali Caramela of Speedy Dream se kterým se Drak na chvíli speeďácky vyřádil. Foto zde:

https://picasaweb.google.com/tomankova.janicka/CaramelADrak