LVT agilit Smržovka aneb rodinka pohromadě :)

Po dlouhém rozmýšlení jsem na Smržovku vyrazila až v noci z neděle na pondělí, abych Dráču neuvařila v autě. Cesta byla dlouhá a úmorná. Jedna autonehoda a pondělní provoz z normálně 5,5 hodinové cesty udělal 7,5 hodiny. Po příjezdu nás přivítala Verča s Jimečkem, se kterým si Dráča začal hrát. Vřelé přivítání jsme dostali i od Katky. Přijeli jsme akorát na poradu co a jak. Dozvěděla jsem se, že nám Katka zarezervovala oběd a také nám skočila pro plastové dozičky, za což ji děkuji, protože je to prý "věčný problém" :). A ještěže ten oběd opravdu byl. Časová náročnost by neumožňovala si dělat obědy.Cvičili jsme ráno a večer vždy po 3-4 bězích samozřejmě i s vysvětlováním a opravami to zabralo opravdu moc dlouho. Musím složit poklonu Jitce Novotné, která s námi hlavně teda se mnou měla neuvěřitelnou trpělivost. Dělám spoustu chyb, až se divím, že mi Dráča opravdu ty agi běhá. Třeba tady tady tady se snažím odbourávat na jedno tady :). Tohle je můj největší problém. Pak že v jednoduchosti je síla. Když jsem zkoušela už nové vysílačky na tunely, byla jsem přibržděna, že se Dráča musí nejprve naučit hledat tunely. Byla jsem ráda, že Jitka ostatním holkám dokázala, že spěchat na psy opravdu nejde, protože to co postavila, když holky nechtěly jen tunely, tak to stálo za to. Pod dozorem jsme ukázali sbíhané zónečky, za které jsme byli pochváleni. Škoda jen, že jsme nestihli probrat jakou zónu budeme dělat na houpačce, ale to má ještě čas a do té doby zkusíme Jitku zneužít znovu. Dozvěděli jsme se taky spoustu rad a triků do budoucna a to nejen z agilit, ale taky z obedience, což jsem strašně ráda. Jsou to takové maličkosti, které jsem se nedozvěděla ani na semináři obedience Lucii Gabrielovou. Perfektní přístup, názorné ukázky na své fenečce. Tohle jsem fakt potřebovala. A tyto rady vždy v osobním volnu Jitky, neuvěřitelné.Dotazy vždy na 100% zodpovězené a to i když jsme přesáhli časový limit pro trénink. A to nepočítám vyprávění historek tervien versus miminko :), u těch jsme se nasmáli snad nejvíce.Jo a musím říct, že jsme dostávali pyžamko pokaždé, co končil trénink pro daného pejska, a náš poslední trénink Jitka zakončila slovy "Můžete jít do pyžamka s kraječkama". Nechápala jsem, ale prý mi to bude vysvětleno skalními účastníky. Při venčení jsem potkala Katku a zeptala se.... Hádejte :) Pyžamko s kraječkama je ta nej pochvala. Za což děkuji, protože tohle je fakt pozitivní motivace psovoda, která je fakt důležitá. Jedinné co nám nevyšlo, bylo počasí. Opravdu pršelo a náš stan prošel zatěžkávácí zkouškou. No nejvíce teda můj spacák, který byl posléze přesunut jako spacák pro Dráču.Dráča si chodil hrát hlavně s Debie a Jimečkem. Jimečka jsme s Dráčou učili spoustu triků a cviků, jen to štěkání na povel se Jimečkovi nedaří. A co se nám s Dráčou nedaří naučit? Aby po cvičení šel na místo nebo se aspoň nechal chytit a na to místo odvést, jo a taky že pořád štěká a chce cvičit i po dobu cvičení jiného pejska nebo že nepřináší balónky, ale plivne je 2m přede mě. Bohužel Dráča je opravdu citlivý na zvýšení hlasu. Dělala jsem si těžkou hlavu, protože ostatní štěňata s tím problém nemají a ne vždy jsou na ně páničky příjemné. S přístupem některých by se Dráča sesypal. Ale pak přijel taťka Pan Jim a najednou jsem se uklidnila a vím po kom to máme :). Takže jedinné co mi zbývá jít proti genetice a naučit ho to. Balonek se sice ještě nedaří, ale uzel na přetahování nebo balonek na šňurce už ano. Což jsem ráda. Přes den jsme s ostatními účastníky prokecali a probrali důležité věci (samozřejmě s kynologických oborů) a večer padali únavou do stanu. I přesto jsem si po zavrtání do spacáku a ulehnutí Draka vzala blok a psala, co vše se musíme ještě doučit a co si stavět doma na zahradě. Hlavně mým největším úkolem bude najít si povely pro sebe, které se mi budou nejen dobře pamatovat ale i vyslovovat. Protože až Dráča začne skákat musí to být už na nových povelech. A že jich je.Hlavně dobrá rada, běhat na postroji na které si napíšu strany psa a uvidíme co z toho vznikne :). Velké díky nejen Jitce ale taky Katce a Klárce za úžasného Dráču a skvělé Anííí... tak hodné dítě jsem dlouho neviděla...

 

Jinak Dráča měří 51 cm a je největším štěnětem z vrhu i když mu Jimeček šlape na paty. No a na taťku už nám chybí 2 cm. Takže Dráča už o moc větší nebude. Teď už jen dosílit a jsme kompletně dospělá borderka s tváří štěněte :) 

 

Na závěr se pořádaly táborové závody a Dráča oba běhy zaběhl naprosto čistě, i když v prvním běhu nebyl schopen po rovném tunelu zatočit a tak jeden musel oběhnout, ale pak našel správnou skočku a pokračoval suveréně dál. Druhý běh byl perfektní i když až druhým časem, předběhla ho jen Debča. A to tím, že Dráča dělá velké oblouky za tunely, což je taky naším dalším úkolem a odbourat to. Můžu říct, že i přes tu zimu jsem se u běhů zapotila :) a nakonec si Dráča vyběhal 1. místo.

 

Na závěr závodů jsme si udělali rodinné fotečky do alba :) Ochutnávku máte níže, zbytek fotek až bude mít Katka čas :)

https://picasaweb.google.com/tomankova.janicka/Smrzovka

Doufám, že příští rok pojedeme znovu.

Úžasná Aníííí a jejich Tervíci
Zleva: Dino, mamča Nessi, Fly, Jimeček, Dráča, Debie a taťka Pan Jim
Hnědí trikolórní :) Debie a Dráča
Kluci vzadu zleva: Jimeček a Dino, Kluci vpředu zleva: Dráča a taťka Pan Jim