Život je krátký a nevyspitatelný

Život je fakt krátký, važme si ho. Já ode dneška věřím na zázrak a začínám si jej fakt užívat. Nikdo z nás si nedokáže uvědomit, že by tu nemusel být během pouhého lusknutí prstů.

Je běžná neděle, vrátili jsme se z veteriny a se psy za dobu dvou dní už šijí všichni čerti. Tak jo, vyrazíme na klidnou krátkou procházku kolem Lubiny. Procházku, kterou absolvujeme min. 3x týdně už téměř 4 roky. Všichni až na Grace známe každý kamínek a klacíček této procházky. Že ale bude tak krátká jsem netušila. Vycházíme ze zahrady, projdeme přes lávku a dáváme se směr Skotnice. Hned na začátku je brod a já upozorňuju Dráču na velkou vodu... Nene Dračenko, dneska se koupat nepůjdeme, pojď zpět. Užíváme si zpěvu ptáčků a přicházíme ke splavu. Grace něco zahlídla v lese, jelikož ještě neznám její reakci na zvěř, přivolávám, poslechla. Volám, jdeme děcka zpátky a periferně vidím něco nenápadného co zajelo pod splav. Nedalo mi to, otočím se .... Kde je Drak? Volám a utíkám blíže. Najednou jej vidím, vynořil se na kraji a snaží se vyšplhat. Bohužel mu to klouže, volám vydrž už jdu. Jenže i mě se nejde po kamenech dolů dobře. Což už je zbytečné, Dráču to semlelo pod hladinu. Že by jste pro psa nikdy neskočili? Na to nebyl čas přemýšlet a skočila pro něj. O teplotě vody nemusím psát.... Ta bezmoc jej nahmatat byla nehorázná. Ale podařilo se držím tě. Ve vteřině voda podráží nohy mě a já se snažím odhodit Dráču na správnou stranu. Vynořím se... Dráča nikde. Zrovna mi vyplaval kousek ode mě ocas, skáču pro něj... držím ho. V domění, že ho nepustím a zkusíme se s tím poprat jsme už zase pod vodou v kotrmelcích. Dráču jsem zase pustila. Nadávám si do neschopných debilů. V otáčce jsem se dokázala odrazit ode dna a přitom "nějak" na něj narazila. Moje jedinná šance... jeho a mé zoufalé oči se setkaly a já ho odrazila pryč. To bylo poslední, co jsem viděla svého psa. Nikdy bych nevěřila co tak "malá" ale zároveň zvětšená voda dokáže. Ten pocit zoufalství, když se nemůžete nadechnout. Já brečela pod vodou, že jsem o něj přišla a že ho nemám jak zachránit, že nemohu zavolat pomoc. Do toho mě to pořád mlelo a dech docházel. Vůbec nevím jak dlouho jsme tam byli. Najednou mě to někde "vyplivlo". Z posledních sil jsem se doplazila ke kamennému břehu, ale vyčerpáním nešlo vylézt. Ani nevím jak se mi to povedlo. Lehla jsem si na první břeh, kde mě vítala Grace. Popadám dech a rozhlížím se. Najednou o břeh výš tam leží vyčerpán i Drak.... Nechce ke mě, tak z posledních sil lezu výš, kde si spolu lehneme a vydýcháme se. Postavit se byl děsný problém. Vyplivli jsme vodu oba v šoku a pomalu jsme došli domů. Dali si teplou sprchu a teď odpočíváme, pijeme horký čas a vývar.

Vím, že spousta lidí by si poklepala na čelo, ale pro mě je to parťák na život a na smrt. V této situaci člověk nepřemýšlí, co Lubina po třech dnech dešťů dokáže. Prostě skočíte.
Jsem ráda, že jsme tady, stačilo málo... 
Možná ponaučení pro všechny, i tam kde to znáte číhá nebezpečí a stačí být chvíli nepozorný nebo jen nepočítat s "jinými" vlivy. I přesto, že Dráča zná, že k vodě nesmí, když kameny kloužou, když je mráz, led, sníh, když je velká voda a přece mu noha uklouzla či se mu zamotala hlava? Nikdy nevíte co se může stát.
Rada pro všechny, kteří řeší, že se jim nepovedly závody, že nesložili zkoušku, protože si pes dělal co chtěl, že nevyhrál na výstavě, buďte rádi, že máte svého parťáka, je to to nejcennější co máte!
Dračenko miluju tě a nevím co bych si bez tebe počala. Už jsme toho spolu přežili fakt hodně.